Medailonky
Úvodní slovo
Tato část internetových stránek je věnovaná životním osudům některých veteránek. Na úvod je třeba poznamenat, že medailonky, ač stejně strukturované, nejsou všechny stejného rozsahu a stejné formy. Podoba medailonku samotného je závislá na dostupném materiálu. U některých žen máme k dispozici bohatý pramenný materiál, jako jsou pořízené rozhovory s veteránkami a jejich rodinami, archivní prameny a vzpomínky spolubojovníků. U valné většiny však máme k dispozici jen útržkovité zprávy, na jejichž základě se snažíme životopisy rekonstruovat. Některé medailonky jsou proto menšího rozsahu, jiné jsou obsáhlejší. Mezi medailonky najdete i takové, které jsou ponechány v první osobě. Jedná se o výpovědi veteránek samotných, které byly podle našeho uvážení natolik zajímavé, že jsme se rozhodli je publikovat tak, jak nám je ony ženy zanechaly. Podle nás se jedná o syrový, původní a nezpracovaný pramen, který má silnou výpovědní hodnotu. Jak píše francouzský historik Jacques Le Goff: „Paměť je surovinou historie.“ A z této suroviny lze opravdu dějiny tvarovat. Vzpomínky žen samotných nám totiž nepřibližují pouze své životní soudy, ale také nám zprostředkovávají atmosféru doby, což je velice významný fakt. Pochopitelně se mohou někteří proti této formě medailonku ohradit se slovy, že je málo vědecká a některé informace mohou být zavádějící či mylné. Proto jsme tyto medailonky v první osobě opatřili poznámkami, které uvádějí dané výroky na pravou míru, anebo doplňují chybějící údaje.
Počet medailonků pochopitelně není konečný. Díky probíhajícímu archivnímu výzkumu a rostoucímu zájmu rodinných příslušníků veteránek nám informace přibývají, takže i část medailonky bude postupně rozšiřována.
...když její auto přejíždělo pontonový most přes Váh, zřítilo se do řeky.
Do Buzuluku přišla Pelagie se svým manželem, československým občanem a se svým malým synem.
Partyzánka Máňa ze Slavonie.
Držitelka nejvyššího vyznamenání Mezinárodního Červeného kříže - medaile Florence Nightingale
Nejdříve sama, později s manželem byli správci velitelského domu u pplk. Ludvíka Svobody.
snajperka, která nesměla u Sokolova střílet
"Když jsem potkala pana pplk. Svobodu, vždy jsem prosila Aby mě vzal jako Vandu do armády. Místo odpovědi jsem dostala cukrátko."
...Anna v těžkých podmínkách pracovala na zavlažovacích kanálech, kde si dlouhodobým prodléváním v bahnité vodě přivodila problémy s oběhovým systémem...
osvětářka a redaktorka novin
Životní tragické drama jednadvaceti leté Slivkové Cecilie -Vasiliny se neskončil válkou
Sokolovačka z Jarošovy roty
Byla zařazena do polní pekárny spojovacího praporu. Syn Michal vstoupil do čs. armády dříve, již v Buzuluku. Bojoval u Sokolova, kde byl po prve raněn.
"Měla jsem svatební cestu z Buzuluku do Prahy..."
Historicky první žena v čs. armádě
Sedmnáctiletá spojařka od parabrigády s odznakem parašutisty
bojovala u Sokolova spolu s bratrem a manželem
"Při útoku Němců s plamenomety vynesla z boje 11 raněných, z toho 4 těžce, poskytla první pomoc a odsunula je. Návrh na Krasnuju zvězdu.“
žena, která ošetřila u Sokolova Antonína Sochora
Do Prahy Natalie přišla s 4. brigádou jako vedoucí lékarnice
Češka z opravárenských dílen v Egyptě
Sokolovačka, která spáchala v roce 1944 sebevraždu
poválečná pilotka Jarmila Kaplanová
zdravotnice ze Zdolbunova na Volyni
jediná Slovinka v 1. čs. partyzánské brigádě Jana Žižky z Trocnova
Skladnice z Malované na Volyni
"...v čs. jednotce to byla oproti službě v Rudé armádě rekreace..."
mladičká kuchařka z Volyně
spojařka a kuchařka z rodiny Kozákových z Lucku
telefonistka a kuchařka z Alexandrovky na Volyni
Na frontě jsem pracovala jako felefonistka u plukovníka Skokana
Dříve mě nechtěla železniční nemocnice uvolnit.
autorka několika knih o ženách v čs. arm. sboru
Prodělala parašutistický výcvik a radiotelegrafický kurs
zúčastnila se bojů čs. jednotky o Kyjev a na Ukrajině, později i na Dukle
jediná žena, která střílela u Sokolova
"...rodina Malínských vlastnila v Lucku pivovar a byla významným podporovatelem čs. jednotky v roce 1939..."
spojařka z Libánovky na Volyni
statečná sanitářka od Sokolova
Rok 1942 strávila v obklíčeném Leningradu.
první manželka Hrdiny SSSR Richarda Tesaříka
"...koncem roku 1941 odešla na frontu v řadách dělostřeleckého pluku horského dělostřelectva..."
„neměli jsme syna – poslali jsme do vojska dceru Helenu“
u Sokolova zachránila dva sovětské tankisty
Byla zařazena k tankovému pluku, k motorizovanému praporu samopalníků.
jediná žena raněná v bojích u Sokolova
Žena v osobní stráži Hany Benešové v Košicích
statečná Sokolovačka z Prahy
letecká elektrikářka, kterou zachránil Nicolas Winton
"...najednou jsem viděla Kratochvíla,jak se k nám blíží...byl špinavý, v jedné ruce měl nagan..."
...Její rodná obec byla často dějištěm krvavých útoků ukrajinských nacionalistů...
dcera poslance Jana Švermy
kuchařka na britských letištích
Anglická "wafka", která se provdala do Československa
Na Slovensku dostala za perfektní ovázání hlavy papachu od gen. Klapálka
důstojnice, která velela četě čs. řidiček v Tel-el-Kebiru
Tato část vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro rok 2008.